ASUS Azoth Extreme - Nejlepší klávesnice, kterou nebudete chtít (recenze)

Asus není žádným nováčkem na poli herního příslušenství, a i když jsme zvyklí na určitý standard, je celkem neobvyklé, kam s poslední iterací své herní klávesnice míří. Má klávesnice s cenou několika běžných klávesnic vůbec smysl a pro koho je vlastně určená? To se dozvíte z naší recenze ASUS ROG Azoth Extreme.

Zpracování

9,6/10

Klávesy

4,8/10

Spínače

8,3/10

Funkce

9,9/10

Software

5,7/10

od 11 989 Kč

Obsah balení

Člověk se samozřejmě nevyhne srovnávání s předchozí verzí, která se na delší dobu stala mojí vlastní. Už samotná krabice je o dost jiná, je daleko těžší, větší a prezentace výrobku je mnohem luxusnější.

Po rozbalení papírového přebalu se krabice otevře jako luxusní zboží. Rozhodně to je něco jiného, než na co jsme běžně zvyklí. Vše je skvěle zpracované a ze všech částí balení je cítit prémiová cena.

Obsah balení je také jiný, než byl u ROG Azoth. Například kompletně chybí jakékoliv příslušenství pro promazávání spínačů, což může někdo považovat za mínus. 

Vzhledem ale k tomu, v jakém stavu jsou dnešní spínače, které jsou téměř vždy promazané už z výroby, a s přihlédnutím k určení klávesnice a její vysoké ceně, mi něco takového přijde už celkem zbytečné.

Kdy jste si naposledy koupili sadu spínačů, které nebyly promazané? Navíc člověk, který se mechanickým klávesnicím aktivně věnuje, bude mít takovou sadu už dávno doma.

Na druhou stranu tu přibylo pár drobností, jako je silikonová područka. Ta bohužel není magnetická, ale nožičky ve dvou profilech jsou. V balení také nalezneme dva náhradní spínače, pravou CTRL klávesu, nástroj pro vyndávání switchů a keycapů, USB-C kabel, redukci na bezdrátový adaptér, a nakonec adaptér pro využití 8000Hz snímací frekvence.

V malém sáčku se pak ještě nachází dvě sady gumových dopadů a malých nožiček. Měl bych výtku k vytahovači keycapů, protože ten není drátový, ale plastový, takže už při prvním použití poškrábal klávesy. To by se u drátového nikdy nestalo.

Dobře zpracovaný návod a ROG samolepky jsou už pak běžnou součástí balení produktů od ASUSu.

Výbava je tedy poměrně bohatá, byť bych si klidně představil alespoň pár dalších kláves navíc, třeba bez loga ROG, nebo nějaké novelty klávesy místo Enteru a Shiftu.

Design a zpracování

Co se designu týče, nová Azoth Extreme se příliš nevzdaluje od původního modelu. Stále se jedná o 75% layout s displejem v pravém rohu a stále je v první řadě mířená na hráče. Co se ale podstatně změnilo, je zpracování a materiály.

Klávesnice je totiž nově celá z CNC opracovaného a anodizovaného hliníku s velmi distingovaným rámečkem na zadní straně. Na tom jsou vidět stopy opracovávání frézou ve velmi pěkném vzoru, který dodává dílu kýžený charakter.

Přiznané šroubky spolu s profilovaným dnem, které je stejně vzorované jako zadní díl, dodávají klávesnici silný industriální nádech. Na bocích je vidět opracování v drážkách, které opět působí velmi vkusně. Jediné, co mi není úplně po chuti, jsou velké otvory na USB-C konektor a přepínač na zadní straně. Působí na mě jako dodatečný nápad, který nezapadá do jinak poměrně celistvého designu klávesnice.

Hliníkový rámeček klávesnice se dá po odšroubování šesti šroubků sejmout. Bez něj je celé zařízení přece jen o něco více “slim and sleek”, i když to při pohledu na zadní stranu už tak slavné není. Tělo je přeci jen připravené pouze na variantu s rámečkem a různé gumové podložky, anténa a průřezy ke šroubkům nepůsobí tak dobře.

Na dně klávesnice je velký výřez s nálepkou, ve kterém je umístěný přepínač tvrdosti dopadu při psaní, o kterém si řekneme až v samostatné kapitole, a menší průřez pro uskladnění USB donglu. Celý tento průřez se pak dá zakrýt magnetickou kovovou plaketkou s logem ROG. 

Další drobností, které se v ASUSu nebáli, je například karbonový plát, do kterého se zasouvají spínače a celý systém přepínání mezi tvrdým a měkkým dopadem při psaní. Ten je čistě mechanický a nejlepší bude, když se na něj podíváte sami na fotce.

Magnetické nožičky ve tvaru kuželu jsou poměrně neobvyklým příslušenstvím. Nicméně to chápu, protože přidat výklopné plastové, či snad kovové, nožičky by nebylo zrovna to pravé.

Co mě ale docela mrzí je područka. Ta není magnetická a je z kluzkého silikonu. Má sice dobrou výšku, ale tím, jak se pod rukama nevytvaruje a klouže, jsem ji záhy musel vrátit zpět do krabice. Měkčený nubuk nebo jiný podobný materiál by zde byl příjemnější.

Avšak z pohledu herních bitev, při kterých se člověk přece jen docela zapotí, je silikon dost univerzální a lehce omyvatelný materiál.

Nově je upravený ovládací joystick, který je z lesklého kovu a dodává silnější dojem pevnosti. Při používání působí jistěji a také lépe vypadá. Tvar předchozího joysticku mi ale přeci jen vyhovoval o trochu více.

Co se ale kvality zpracování těla týče, nemám moc co bych mohl vytknout. Každý díl je opracovaný a slícovaný tak, že bych jakékoli chyby musel hledat lupou.

To vše při váze velmi příjemných 1 815 gramů bez područky a 2 200 gramů s područkou. Rozměry jsou totožné s předchozím modelem, tedy 332 x 139 x 40 mm.

Klávesy, spínače a stabilizátory

Nedávno jsme v redakci měli Asus ROG Strix Scope II 96 Wireless, která měla spínače z vlastní produkce ASUSu, a to ROG NX Snow, a DualShot PBT klávesy. Tyto spínače a klávesy jsou použity i na Azoth Extreme, takže popis bude víceméně shodný. Potěšili mě ale stabilizátory, které ASUS pro své klávesnice vyrábí a poskytují velmi dobrý zážitek spolu s vysokou kompatibilitou.

Spínače

Asus využívá své vlastní spínače ROG NX a ROG MX. U této klávesnice máme osazené právě lineární spínače ROG NX Snow. ASUS ještě nabízí další model ROG NX Storm, což je taktilní varianta.

Zde použité ROG NX Snow jsou spínače s vahou pružiny 40 gramů pro počáteční stisk a 53 gramů pro celkový stisk. Jedná se spíše o lehčí spínače, které mají zkrácenou celkovou dráhu chodu na 3,6 mm a bod sepnutí na 1,8 mm. Hladkost jejich chodu je při používání skvělá, byť je promazání jen velmi lehké a jen s těží jsem ho při rozdělání několika spínačů hledal.

ASUS uvádí, že spodek spínače a jezdec jsou vyrobené z POM kompozitu a vršek z klasického PC.

Co mi ale vrtá hlavou je, proč se ASUS nepustil do elektromagnetických spínačů. To je nejnovější trend a u herních klávesnic dává tato technologie opravdu smysl. Wooting i Razer je mají a samozřejmě nejen ty (pominu-li problémy s funkcí Snap Tap a jejím banem v některých on-line hrách).

V ceně 12 000 Kč bych opravdu očekával alespoň optické spínače a v lepším případě zmíněné elektromagnetické. ASUS se sice dušuje, že přijdou v další iteraci jejich výrobků, ale toto je ultimátní klávesnice, která by měla mít výbavu bez chyb.

Klávesy

Opět je tu téma herních klávesnic a jejich kláves. Stejně jako u předchozího modelu se zde setkáváme s DoubleShot PBT klávesami s prosvícenými znaky. Klávesy sice působí v ruce levnějším dojmem, ale kupodivu nezní zdaleka špatně.

I když jsem klávesy vyměnil za své vlastní Dye-sub PBT klávesy, klávesnice nezněla o moc jinak. Klávesy jsou, až na barvu, totožné s předchozím modelem, což také znamená, že mají příjemný hrubý povrch, který se hodí právě pro hraní.

Zase je tu i ten “herní” font. Já samozřejmě chápu, že se dají klávesy vyměnit a že je klávesnice mířená na hráče, ale přesto, Razer i ostatní výrobci se přeci jen dokázali posunout do trochu elegantnějších manýrů. Alespoň náznak nějaké elegance a jednoduchosti by fontu dost slušel. Už není rok 2014, kdy tohle bylo cool.

Potěšila mě ale pěnová výplň v mezerníku, díky které klávesa zní, řekl bych, až lahodně.

Co si ale neodpustím, je klávesa pravého CTRL. Nejedná se totiž o klávesu CTRL, ale Microsoft Copilot. Protěžování těchto AI funkcí rovnou z balení je hrozný neduh. Funkci klávesy si tak musíte změnit v Armoury Crate a samotnou klávesu vyměnit za náhradní, která je naštěstí přibalená.

Takže, i když mám ke klávesám výhrady, musím zároveň říct, že se nejedná o to nejhorší, s čím jsem se setkal.

Stabilizátory

Stabilizátory jsou typu plate-mounted, takže drží jen v karbonovém plátu. Jelikož se ale jedná o hybridy a PCB je připravené i pro PCB-mounted stabilizátory, lze je jednoduše vyměnit za jakýkoliv ze dvou nejpoužívanějších stabilizátorů typu Cherry.

Také to znamená, že se nožička nacvakává do vyrovnávacího drátku a občas se stane, že se při vyndání jedné z velkých kláves vycvakne i ona nožička. To ale bude spíše problém kutilů, než obyčejných uživatelů.

Co se ale kvality promazání a celkové kvality stabilizátorů týče, musím zde smeknout klobouček. Jen málokteré stabilizátory zní takhle skvěle rovnou po vybalení z krabice.

Obzvláště mezerník by si zasloužil cenu nejlepšího stabilizátoru roku. Takto odladěný mezerník nemám ani na své vlastní klávesnici po hodinách nastavování.

Konstrukce a zvuk

Na chvíli se zastavíme u konstrukčních řešení Azoth Extreme, protože ASUS se vydal cestou, kterou bychom našli spíše u klávesnic pro nadšence, nežli u herního příslušenství.

Základní konstrukční typ uložení PCB a plate sendviče se spínači je dnes již celkem běžný Gasket mount. Ten je ale provedený nikoliv přes obyčejné silikonové nebo pěnové kontaktní plochy, ale přes kovové packy se silikonovou vložkou na konci. V komunitě běžně známé jako “leaf spring gasket”.

Taková konstrukce je při pohybu nahoru i dolů konzistentnější, a přece jen se jedná o prémiovější řešení, než je pěna nebo pouhý silikon.

Stejně jako u předchozího modelu udělá klávesnice radost všem, kteří se dovnitř ní podívají. Stačí odšroubovat 10 šroubků ze spodní strany a klávesnice se celá otevře. Možnosti tuningu jsou tedy rychle a jednoduše dostupné. Pokud chcete kupříkladu experimentovat s různými výplněmi, je to otázkou chvilky.

Dalším příjemným řešením je aplikace tzv. Force Break módu v podobě silikonových nožiček po obvodu rámu. Ty slouží pro oddělení horní a spodní části těla a zamezují tak přenášení vibrací a zvuků mezi jednotlivými částmi. Toto je například pro majitele Keychron Q3 úprava, která je naprosto stěžejní pro lepší zvuk.

Všechny možné silikonové vložky a výplňové pěny mezi PCB a tělo, mezi PCB a plát a pod spínače jsou tu zastoupeny “v plné palbě”.

Zajímavostí je silikonový arch, který na sobě má, kromě všech možných ROG log, stovky malých výstupků. Ty by se měly dotýkat PCB a pozitivně měnit zvuk.

PCB jako takové je celkem běžné, nemá jakékoli průřezy pro flexibilnější propružení při psaní, ani nic dalšího. I tak je ale dost hezké napohled, jelikož je na něm vytištěné velké logo ASUS ROG a pár dalších pěkných drobností.

Na konec je tu hvězda celého představení. Na dně klávesnice je malý přepínač se stavy “Soft” a “Hard”. Co takový přepínač dělá? Mezi klávesnicovými nadšenci se najde spousta takových, kteří mají raději měkký dopad s propružením kláves při jejich sepnutí, a na druhé straně jsou uživatelé, kteří mají rádi naopak dopad tvrdší.

ASUS si tedy připravil systém, který dokáže tyto dva světy vměstnat do jedné klávesnice. Uvnitř klávesnice naleznete plastovovou desku s několika zkosenými výstupky.

Ty se horizontálně posouvají o malý kousek nahoru a dolů a buď jsou natlačené na svůj protikus, který vystupuje z PCB pro mód Hard, nebo naopak o pár milimetrů ustoupí a PCB se tak může volněji pohybovat směrem dolů, což je mód Soft.

To je skutečně unikátní řešení, které jsem nikde jinde neviděl. Nicméně mě trochu mrzí, že mezi jednotlivými polohami je opravdu jen malý rozdíl v měkkosti při psaní. Některé klávesnice doopravdy pruží nahoru a dolů, a je to velký rozdíl. Přesto se musí ASUSu nechat, že po stránce inovací i v rámci celého segmentu klávesnic přinesl skutečnou novinku.

V balení se také nachází náhradní silikonové nožičky, které ale nejsou kdekoli v návodu uvedeny, jsou pouze na webu. Také nikde není návod, které nožičky kam patří, jak je vyměnit nebo zda jsou třeba měkčí, tvrdší nebo stejné jako ty osazené z výroby.

Navíc jsou ve velmi zvláštních počtech. Větších nožiček je v klávesnici šest a náhradní jsou jen čtyři. Menších nožiček je v klávesnici deset a náhradních je jen šest. Možná jsou tedy tyto náhradní jen pro případ, když se některá z těch v klávesnici vymačká používáním.

Další záhadou jsou čtvercové silikonové destičky. Kam patří, se mi nepodařilo zjistit. Nikde v klávesnici žádné takové nejsou, a i když jsou podobné čtverce nakreslené zespodu na PCB, kde jsou plastové výlisky pro systém pružení popsaný výše, nejsem si vůbec jistý, k čemu opravdu souží.

Drobnou výtku si také neodpustím k north-facing LEDkám na PCB. Ty jsou uzpůsobené k prosvícení znaků na klávesách, ale ztrácí kvůli tomu kompatibilitu s některými sety kláves typu Cherry. Spínače na to také nejsou uzpůsobené, nejedná se o typ “long-pole”.

Po výměně originálních kláves může tak docházet k tomu, že klávesy budou narážet do těla spínače v jiném místě, než je běžné, a ve výsledku bude dopad znít jinak. Většinou daleko ostřeji. Klávesy jsou ta nejjednodušší a nejvíce upravovaná část klávesnic a je celkem škoda, že si pak člověk musí vyměnit rovnou i spínače.

Na úplný závěr se konečně dostáváme ke zvuku. Azoth Extreme mě opravdu mile překvapila, protože na rozdíl od předchozího modelu, je její zvuk dospělý. Zní velmi “pop” a “thock” dohromady, a to bez náznaku jakýchkoliv neduhů v podobě rezonance zvuku nebo čehokoliv dalšího.

Klávesnice ale není nejtišší. Vysoký tón při dopadu kláves je výrazný, byť jej doprovází silnější tělo s hlubším tónem, a nejedná se tedy o úplně ideálního společníka do sdílených prostor. Stabilizátory jsou naprosto excelentní, což dodává zvuku skutečně výjimečné kvality, které u žádné jiné herní klávesnice nenajdete.

Software

Má ještě vůbec smysl psát o software typu ASUS Armoury Crate? Opět si budu muset postěžovat, protože se mi nejednou objevily různé problémy.

Armoury Crate slouží pro správu všech komponent a zařízení, které ASUS vyrábí. Od správy základní desky přes nastavení větráků, myši, klávesnice, USB donglu a mnoho dalšího.

Všechny základní i pokročilé možnosti jsou dostupné a jednoduše nastavitelné. Program má několik záložek s jasným popisem, co má každá na starost. V záložce Klávesy si tedy můžete nastavit jednotlivé klávesy a jejich primární funkci a pro některé klávesy také funkci sekundární přes klávesu Fn.

V záložce Ovládací knoflík lze nastavit různé funkce ovládacího joysticku u displeje. Sekce OLED nastavuje zobrazované informace na displeji. Lze si vybrat obrázek, pohyblivý gif nebo prostě jen banner, datum či spektrogram při přehrávání hudby.

A teď ty problémy. Dlouhou dobu byla potíž s dostáním jakéhokoli vlastního gifu či obrázku do klávesnice. Několik hodin jsem se o to pokoušel, až se mi podařilo ovládací program přesvědčit, že těch 16 bajtů opravdu není problém přes kabel protlačit.

Dále se mi sám z ničeho nic přepnul profil, někdy se samo vyplo podsvícení a zůstala svítit jen polovina klávesnice. V Armoury Crate jsem pak musel celý efekt podsvícení znovu nastavit, aby se opět rozsvítila celá.

O tom, že jsem se ke klávesnici nemohl asi půl dne připojit, byť jsem ji měl připojenou přes kabel z primárního USB přímo ze základní desky, a ani bezdrátové připojení nefungovalo, raději mluvit nebudu.

Na druhou stranu je situace po několika updatech jak samotného Armoury Crate, tak firmwaru klávesnice daleko lepší a kromě relativní pomalosti ovládacího programu nejsou v době psaní recenze už žádné větší problémy.

Stejně to ale zamrzí, protože všechno příslušenství, které jsem kdy musel přes Armoury Crate ovládat, bylo nějakým způsobem zabugované, nefunkční nebo nedořešené.

OLED Displej

Displej byl jedním z hlavních taháků předchozí ROG Azoth. U té byl ale displej pouze černobílý a s nízkým rozlišením. V ASUSu si tedy řekli, že by si to přeci jen zasloužilo něco lepšího.

Nová Azoth Extreme má plně barevný, a dokonce dotykový, OLED displej, který je však menší než u předchůdce. Rozlišení je na drobný 1,47palcový displej dostačující, konkrétní hodnoty ale ASUS nikde neuvádí, a dokáže dostatečně ostře zobrazit i malé ikony nebo komplexní obrázky a animace.

Jeho maximální jas vystačí pouze pro používání uvnitř, na venkovní provoz to asi úplně nebude. I když si tedy moc neumím představit, že by takovouto klávesnici někdo používal venku.

Dotykové ovládání podporuje několik základních gest, jako je swipnutí nahoru, dolů, do strany a dvojité poklepání. Swipnutí doleva/doprava zobrazí funkci KPS, která informuje o aktuálním a maximálním počtu úhozů za sekundu. Swipnutí nahoru a dolů mění zobrazované animace a obrázky, a to mezi jedním uživatelským a několika přednastavenými od ASUSu.

Poklepání pak zobrazí nebo skryje stavové ikony, kterých je celá řada - zapnutý Scroll Lock, Caps Lock, profil, typ připojení, stav baterie, Mac/PC mód a typ funkce pro joystick.

Spíše než pro nějaké praktické využití je displej na klávesnici prostě cool. Může sice zobrazovat některé důležitější funkce a stav baterie, ale ve skutečnosti jsem se přistihnul, že na něj koukám jen tehdy, když se chci podívat na animaci či obrázek.

Kdyby se dala na displej například promítat data z HWiNFO64 nebo jiných měřících programů, jo, to by byla jiná. Nebo prodloužená verze Pána prstenů…

Baterie a připojení

Asus ROG Azoth Extreme disponuje všemi třemi typy připojení, na které jsme zvyklí - kabel, Bluetooth a 2,4 GHz.

Připojení přes kabel je celkem jasné a funguje přesně podle představ. USB-C konektor na levé straně klávesnice má dostatečný průřez pro jakýkoliv kabel, kterým byste si chtěli klávesnici připojit.

Bluetooth 5.1 je pro mě ale trochu překvapením. U takto drahé klávesnice bych čekal novější verzi, která by mohla mít o něco nižší spotřebu. Přes Bluetooth se dá připojit až ke třem zařízením, mezi kterými lze dynamicky přepínat jednou z klávesových zkratek. Kdo by ale používal zrovna takto úzce specializovanou herní klávesnici přes Bluetooth, nevím.

Tím nejlepším je samozřejmě připojení přes 2,4GHz dongle. Připojení je opravdu rychlé a velmi stabilní, bez jakékoliv prodlevy. To samozřejmě platí pouze v případě zapojení donglu do primárního USB v dostatečně malé vzdálenosti od klávesnice. Na to si dejte pozor, jinak se klávesnice chová nepředvídatelně a například při zapojení donglu do USB hubu bude klávesnice v režimu spánku problikávat a provádět různé nekalosti.

V balení je také Polling Rate Booster, který 1000Hz frekvenci dotazování zvýší rovnou na 8000 Hz. Bohužel nelze zvolit jinou hodnotu, dostupné jsou jen tyto dvě. Poznat něco takového je ale u klávesnice takřka nemožné. I u herních myší je něco takového velmi obtížné pozorovat, a to i na 240Hz monitoru. Spíše než nějaká taktická výhoda, je to jen ukázka technologie.

Výdrž klávesnice na jedno nabití je přirozeně velmi proměnlivá záleže na nastavení, stylu používání a také způsobu připojení. ASUS uvádí, že při připojení přes 2,4 GHz s vypnutým podsvícením a displejem vydrží klávesnice až 1600 hodin. To je pro recenzování poměrně velký oříšek, ověřit něco tak dlouhodobého je takřka nemožné.

Moje vlastní používání je přece jen o trochu reálnější. Klávesnici jsem používal se 100% jasem jak podsvícení kláves, tak OLED displeje a s režimem spánku nastaveným na 10 minut nečinnosti. I tak mi klávesnice vydržela celý týden.

Výdrž je tedy velmi podobná předchůdci, kterého také musím nabíjet přibližně jednou do týdne. V řeči čísel je to odhadem 70 hodin a že se u mě klávesnice docela zapotí. Od šesti hodin ráno v práci až do pozdních večerních hodin psaní recenzí nebo hraní her. Dozajista tomu pomáhá i technologie SpeedNova, kterou ASUS všechny své periferie vybavuje.

Klávesové zkratky

Zkratky jsou vlastně celkem základní a část z nich ovládá joystick vedle displeje, kupříkladu mód párování Bluetooth a přednastavené funkce z Armoury Crate.

Závěrečné zhodnocení

Zde bych si dovolil takové zamyšlení, protože k této klávesnici je třeba přistupovat přece jen o notný kus jinak, než k běžně dostupným periferiím. Asus ROG Azoth Extreme je klávesnice zcela mimo všechna běžná měřítka, která obvykle aplikuji.

Za všechno může extrémně vysoká cena 500$, tedy v přepočtu něco mezi 11 a 12 000 Kč. To je za herní klávesnici naprosto monstrózní částka a jednou ze základních otázek je, pro koho je vlastně něco takového určené?

Běžný hráč si raději připlatí za lepší hardware a bohatý spíše sáhne po Wootingu nebo něčem exkluzivním z Jižní Korey. Trochu se obávám, že ASUS přestřelil oba dva tábory, jak hráčů, tak nadšenců. Samozřejmě je ale na každém kupci, kolik je ochotný ze své peněženky vytáhnout.

Sama se mi ale nabízí odpověď v podobě ukázky schopností ASUSu. Tato klávesnice je prostě výstavní skříní a takové to „hele, co umíme udělat”.

Co se výbavy a zpracování týče, tam si je Azoth Extreme velmi jistý v kramflecích. Výdrž baterie je skvělá, možnosti připojení univerzální, displej je cool, zpracování solidní a zvuk je naprosto parádní. Spínače jsou jak plusem, tak mínusem. Na poměry klasických mechanických spínačů jsou opravdu výborné, s hladkým chodem a dobrým zvukem.

Velkým plusem je rovněž, i přes relativní nedokonalost, systém změny uložení mezi měkkým a těžkým dopadem při psaní. Je to inovace, kterou jsme v klávesnicích ještě neviděli a za to má u mě ASUS rozhodně kladné body.

Zároveň se tím ale dostáváme k negativům. Proč dávat do takto drahé klávesnice, která je mířena na extrémně malé procento uživatelů, převážně hráčů, mechanické spínače? Na trhu jsou už nějakou dobu elektromagnetické spínače, které jsou pro potřeby hráčů téměř ve všem lepší.

PBT klávesy sice nejsou úplně hrozné a chápu jejich využití s prosvícenými znaky, ale stejně mi to nedá, abych si nad tím alespoň trochu nepovzdechnul. To samé platí pro north-faced LEDky, které slouží primárně pro prosvětlení zmíněných kláves.

A přesto, že jsem cenu již několikrát zmínil, nemůžu ji vynechat i v negativech, protože 500$ je zkrátka šílená částka za prebuilt herní klávesnici.

Na úplný konec ale vlastně nemám jakékoli alternativy, protože jednoduše neexistují. Podobně drahé klávesnice nejsou herní a ostatní výrobci, jako je Razer nebo Logitech, se cenově ani nepřibližují.

Pokud byste si ale chtěli udělat radost něčím výjimečným v podobné ceně, můžete se vydat na cestu do králičí nory třeba přes Qwertykeys.com nebo na úplnou novinku v podobě Glorious GMMK 3.